Útěk

Dnešní díl seriálu o duchovní cestě tvoří určité intermezzo, zamyšlení nad tématem, které se může objevit v libovolném okamžiku na cestě. Tím tématem jsou fantazie a vážně myšlené plány na téma útěku z vlastního života. Zničit nebo rozdat veškerý majetek, fingovat vlastní smrt, zmizet.

Jeden přítel mi řekl: "Měl jsem dosti podobné myšlenky a pocity. Před pár lety jsem vážně zvažoval možnost buď spálit všechen svůj majetek a jít do osamělého buddhistického ášramu ve Skotsku nebo prodat všechno a za ty peníze si koupit novou identitu, předtím než nahraju vlastní smrt. Druhá možnost byla příjemná, ale příliš nákladná, zatímco ta první je tu pro mě vždy."

Měla jsem za to, že podobné myšlenky náleží do ranku fikce a filmových příběhů, nikoliv obyčejných lidí, než jsem si vybavila vytěsněnou vzpomínku na to, jak mi kdysi oba rodiče nezávisle na sobě svěřili, že mají stranou určitou sumu peněz v řádu desítek tisíc korun, kterou by použili v případě nouze "na letenku." Není vůbec překvapující, proč jsem tu vzpomínku vytěsnila. V mojí dětské mysli to muselo znamenat vážný otřes vnímaných jistot o světě a o tom, jak funguje. Fantazie mi ale nedala a tak jsem přemýšlela - Kam by letěla a za kým? Nemá nás rád? Opravdu by mě a sourozence opustili?

Později jsem rozvinula své vlastní fantazie o útěku ze života. Někde přede mnou se zformoval obraz prázdného městského života a manželského pekla, aniž bych s ním ještě měla zkušenost. Ve slabém okamžiku jsem se svěřila jednomu příteli, abych s překvapením zjistila, že chová podobnou představu - s tím rozdílem, že v jeho podání stojí na druhé straně samozřejmě šokovaná manželka s dětmi. Bylo to něco nestoudného a současně fascinujícího, představovat si, jak bude reagovat celý svět a imaginární rodina na bílý lístek, zanechaný na nočním stolku.

Únikový východ

Podobné fantazie a tajné obálky s penězi jsou tak rozšířené proto, že představují obranu před hrozbou úplné ztráty sebe sama ve vztahu, vlastního manévrovacího prostoru. V katolickém obřadu se stává z manželů "jedno tělo, jedna duše", ale ve skutečnosti pozorujeme, jak malá je odvaha většiny lidí do tohoto stavu vstoupit a jak rychle je opouští.

"Únikový východ" je český titul amerického filmu, uváděného v originále jako Revolutionary Road (2008)1. Jeho hrdiny je mladý pár, který buduje svůj vzájemný vztah na nepsané dohodě, že jsou zvláštní, jiní, než ostatní a nepodléhají všeobecně sdíleným klišé, podle nichž se řídí život amerického předměstí. Tato odvaha je vybičuje k tomu, aby se rozhodli pro společný útěk z nudného a prázdného života, k němuž se pod vlivem společenských očekávání nakonec upsali. K naplánovanému stěhování do Evropy ale nikdy nedojde, protože se oba nezávisle na sobě nechají vystrašit a ponechat si vlastní manévrovací prostor v podobě rozhodnutí, které utají před partnerem. Ona se sama rozhodne pro tajný potrat, on zalže o tom, že ohlásil v práci odchod. Muž se rozhodne pro útěk do role necitlivého manžela z předměstí. Film končí tragicky ve chvíli, kdy se ona v reakci na to rozhodne pro konečný útěk.

V této společnosti nikdo, snad kromě tvůrců některých uměleckých děl, nemluví nahlas o tom, jak je zkušenost partnerského soužití strašlivá a riskantní pro ego. Všeobecně chovaná konzumní představa o manželství jako instituci na štěstí úplně vypouští jeho děsivější momenty, které z něj činí zdroj takového utrpení pro mnoho lidí. V jednom z hrstky upřímných pojednání na toto téma2 píše jungiánské analytik, že důvodem vnímané bolestivosti milostných vztahů je fakt, že pro mnoho lidí je to jediný "individuační prostor" v jejich životě. Vysvětlím. Individuace v jungovském slovníku je "duchovní cesta" respektive "proces růstu směrem k harmonické seberealizaci". Pakliže člověk volí po většinu svého života cestu nejmenšího odporu a nekultivuje svoji osobnost, partnerský vztah, do něhož vstoupil s motivem "polepšit si", se stane pro něj peklem. Proč? Protože nechtěně a nepřipraven vstoupil na jednu z iniciačních cest.

Výlučný sexuální vztah, spojený často ještě se soužitím, je zřejmě jedinou formou duchovní cesty, do níž jsme všichni přírodou a společností "nuceni". Platí tak Voltairův ironický soud, "manželství je jediné dobrodružství, dostupné i zbabělým."

Feministické útěky a Buddhův příběh

Příběhy o útěku žen z jejich role manželky a matky byly vždycky hodnoceny jako společensky podvratnější a nestoudnější. Natolik, že závěr slavného Ibsenova dramatu Nora aneb domov loutek musel být z důvodu pohoršení přepsán na společensky přijatelnější verzi, kde Nora svého manžele a rodinu neopouští. Toto pojetí bylo možná do značné míry na Západě překonáno, ale jinde dodnes představuje důvod podezření vůči buddhismua jeho praxi odchodu do bezdomoví. Buddhistické mnišky na Dálném východě se často musely stát vdovami nebo splnit svou povinnost vůči předkům a porodit děti, než jim bylo umožněno plně se věnovat duchovní cestě.

Pohanská kněžka Ruth Barretová3 napsala vynikající knihu Women´s Rites, Women´s Mysteries, v níž popisuje průběh a předávaný význam přechodových rituálů v životě průměrné americké ženy, a nabízí podněty k tomu jak v duchu dianické tradice vytvářet nové, smysluplné rituály. S citlivostí typickou pro feministické pisatelky pozoruje společenský úzus, který ono vznešené "stanou se jedním tělem a jednou duší" realizuje spíše formou, kdy žena přichází o sebe sama, zaniká v novém celku, jak symbolizuje i zvyk přejímání manželova příjmení.

Ženská fantazie o útěku má tedy často silný náboj útěku za svobodou, respektive útěku z područí. Genderové aspekty v této úvaze nelze pominout, protože v reálném životě jsou jinak pojímány a jinak hodnoceny stejné fantazie a rozhodnutí. Ve filmu a románu Hodiny4 se jedna z hrdinek, vzorová hospodyňka na americkém předměstí 50. let chystá na spořádaný útěk ze života, když v poslední chvíli zjistí, že to nedokáže udělat, protože je těhotná. Vrací se tedy se svým tajemstvím domů, ale myšlenky útěku se nevzdává, dokud děti trochu nepovyrostou. Pak jednoho dne s taškou odchází na autobus a mizí do Kanady, čímž zanechává u svých dětí hlubokou jizvu.

Úplně jinak tradice pojednává jeden z nejslavnějších příběhů všech dob, příběh prince Siddhárty Gautamy. Buddha je v nesčetně vyprávěních veleben za to, že opouští svou ženu a malého syna a život v královském paláci. V mnoha verzích tak činí za noci, bez rozloučení. V pozoruhodné filmové parafrázi5 na toto téma Samsára (2001) dostáváme ženský komentář - manželka hlavního hrdiny ho v samotném závěru filmu dostihuje na půl cesty do kláštera, odkud před lety utekl a nyní tam utíká zpátky, zdrcen vlastním morálním selháním v roli ženatého muže. Žena mu vypráví Buddhův příběh z úplně jiné strany, a jako skutečně realizovanou popisuje Buddhovu manželku Jošúdharu, která neutekla od svých povinností a svému synovi musela odpovídat na odvěkou otázku "Kde je můj otec?"

Úplně jiný, pozitivní příklad útěku, představuje týraná žena z mojí praxe, která nakonec s lehkostí odešla "jenom s taškou a s dětmi", protože si uvědomila, že život, který vede, je životem v sebezapření a lži, je útěkem před skutečným životem.

Buddhův příběh je možná nejznámější, ale ani v našem kulturním prostředí nebyla nikdy o podobné vzory nouze. V životopisech mnoha světců čteme, jak doslova utekli před povinnostmi a rolí, kterou jim ukládal jejich vznešený stav a dali se na duchovní cestu.

Útěk před Mamonem

Na jednom místě v evangeliu (Lk 18:18-27) se ptá vznešený muž Ježíše, jak dosáhnout věčného života. Dostává se mu odpovědi, že pakliže již zvládnul všechna přikázání, ať rozdá všechen svůj majetek chudým a následuje ho. Dozvídáme se, že muž "se velice zarmoutil, neboť byl velmi bohatý."

V životě mnoha duchovních nastane bod, ve kterém pocítí veškeré materiální statky a s nimi spojené povinnosti jako velkou přítěž, která nás nesmyslně zaměstnává a zotročuje. Příkladem může být americký styl života, který nutí člověka ke stále dalším půjčkám, aby si udržel standard, který všichni mají - na dluh, a vytváří kolem sebe systém zhouby. Existuje celý žánr v americké literatuře a filmu, reprezentovaný například snímkem Into the Wild (Útěk do divočiny, 20076), jejichž ústředním námětem je útěk rozezleného mladého muže od civilizace k přírodě. Hlavní hrdina filmu podle skutečného příběhu ze současnosti na začátku zničí veškeré kreditní karty a peníze věnuje na charitu.

Mám doma balíček karet a rituální dýku od ženy, která se rozhodla v jistém okamžiku svého života rozdat veškerý svůj majetek a nechat si jenom tolik, kolik zvládne unést na zádech v batohu. Nevím, co přesně bylo motivem jejího jednání, jenom si vzpomínám, jak jsem ji tehdy hluboce obdivovala, sama chycená ve zničujícím koloběhu zajišťování vlastní existence, který mi ale připadalo nesmyslné a nemyslitelné opustit.

Od svých amerických přátel jsem slyšela historky o chaos-magicích, kteří udělali totéž, aby pod nemilosrdnými měřítky hmotné reality ověřili svoje teze o povaze světa, který si každý sám utváříme ve vlastní mysli. Jeden démonolog mi vyprávěl, jak koupil svým duchům na jejich přání drahé předměty, aby si dokázal, že na ničem nelpí - a nikdy poté neměl nouzi.

V tradicích, které pracují hodně s duchy, jako je voodoo se hovoří o tom, že člověk musí plně zakusit důvěru ve své duchy, a že se o něj postarají, když se bude věnovat tomu, co má. Jedna šamanka měla takový strach o vlastní zajištění, že hledala světskou práci, přestože ji duchové jasně nabádali, aby se stala profesionální duchovní. Nakonec se jí před pohovorem udělalo zle a nemohla na něj dorazit.

1. 1. http://www.csfd.cz/film/230082-nouzovy-vychod/
2. 2. Manželství je mrtvé, ať žije manželství, Adolf Guggenbuhl-Craig, Gemini99, 2001.
3. 3. http://www.templeofdiana.org/ruth.htm
4. 4. http://www.csfd.cz/film/2234-hodiny/
5. 5. http://www.csfd.cz/film/88634-samsara/
6. 6. http://www.csfd.cz/film/229841-utek-do-divociny/