Isaac Bonewits, první moderní druid

Phillip Emmons Isaac Bonewits (1949 - 2010) byl známým druidem, okultistou a pohanským knězem. Stal se prvním arcidruidem Ár nDraoícht Féin (A Druid Fellowship - česky Naše druidství nebo jednoduše ADF), druidské tradice, kterou sám založil po mnoha letech v roli pohanského kněze. Tato indoevropská pohanská tradice, od 90. letech uznávaná americkými zákony jako náboženská společnost, má nyní přes 1000 členů po celém světě a vedle jeho knih zůstane nejstálejší stopou, kterou na této středozemi zanechal.

Bonewits byl nadaný tvůrce rituálů, přednášející, spisovatel několika úspěšných knih a tvořil nezávislou hudbu s pohanskou tematikou. Od 60. let, kdy trávil své univerzitní roky na proslulé vysoké školy v Berkeley, byl aktivním okultistou. Podílel se na studentském hnutí "reformovaných druidů", které vzniklo jako protest proti školnímu nařízení, že každý žák musí povinně navštěvovat bohoslužby svého vyznání. V divokém roce 1969 se připojil k tehdy vzniklé Církvi Satanově, kterou záhy opustil po rozepři s A. S. LaVeyem.

V roce 1971 získal první větší pozornost, když dostal na univerzitě v Berkeley magisterský titul ze studia magie a jeho diplomová práce vyšla knižně, jako Real Magic. Poté, co v roce 1995 ze zdravotních rezignoval z vedení své druidské organizace, věnoval se psaní. Na počátku nového tisíciletí vydal několik knih, mezi jinými Essential Guide to Druidism.

Isaac mě jako postava osobně zasáhnul, přestože jsme se na živo potkali jen jedinkrát. To bylo na semináři o tvorbě a vedení pohanského rituálu, který pořádala na podzim 2008 Pohanská federace v Německu. Ten seminář byl pro pohanství v ČR zlomovým okamžikem, kdy jsme si jako šestičlenná výprava prospektivních pohanských kněží naplno uvědomili odlišnosti pohanské praxe na Západě. Předchozí rok jsme spolu hovořili na videokonferenci přes internet asi tři hodiny, než se musel coby manžel v domácnosti odebrat na nákup. Dal mi tehdy přístupy na svůj web a já měla vážný záměr pomoci mu zavedením redakčního systému na jeho stařičké stránky. Nikdy na to nedošlo.

V letech 2007 a 2008 jsem byla zapálená do budování druidské komunity a tradice ADF v Čechách (Klan Půlnočního stromu, formálně místní skupina ADF). Moje snaha se nesetkala s takovým úspěchem a prošla jsem vyhořením. Nakonec jsem nalezla nové způsoby, jak působit jako kněžka a nedotklo se mě bolestivé dilema, jež Isaac prožíval až do své smrti - dilema mezi světským životem v zajištění a povoláním pohanského kněze.

Tyto dvě oblasti se mu nepodařilo šťastně sloučit, a poslední roky života prožil v tísnivé chudobě, kdy mu hodně pomáhaly sbírky věřících z ADF. Isaac vždy prosazoval vizi plnohodnotného, profesionálního pohanského kněžstva, ale nikdy se mu nepodařilo ji plně realizovat. Sám se chápal jako oběť svého povolání a velmi těžce vzpomínal na léta, kdy "vzal světské povolání na plný úvazek a nenapsal jedinou píseň, nesloužil jediný rituál".

Isaac byl tak zdrojem kontroverze i v době před svou smrtí, kdy někteří pohané odmítli přispívat na jeho léčení a vyjadřovali se ve smyslu, že umírání je nepřiměje změnit názor na tohoto výrazného muže, který "byl vždycky extrémně umíněný a často obtížný, ba i egoistický, avšak zůstává jedním z nejzajímavějších pohanů vůbec" (Margot Adler, 2006). Čím si vysloužil takovou pověst?

Nejspíše nejprudší byla jeho anabáze s moderními satanisty, které veřejně napadal, bytostně nechápal a nabádal ostatní pohany, aby se jich zřekli ve jménu "dobrého jména pohanství."

V druidství Isaac napadal a otevřeně se posmíval romantickým ideám, nepodloženým žádnými historickými důkazy, a žádal tvrdá fakta. Byl vášnivým amatérským badatelem, a svoji vizi nové tradice opřel o tehdy nejmodernější poznatky srovnávací vědy, o indoevropská studia. V polovině 80. let zformuloval Vizi ADF, stěžejní ideový manifest jeho nové tradice, pro niž získával přívržence několik let na pohanských festivalech po USA.

"Bohové nepotřebují, abychom na jejich obranu vykládali lži ... Takže nepropagujeme žádné historky o universálním matriarchátu, Stonehenge jež vybudovali druidové za pomoci magie ani o druidském umění šamanského léčení krystaly, původem z Atlantidy," píše zde.

Mezi jeho velké přínosy, které začaly ostrou kritikou populární Wiccy, patří vypracování modelu pro veřejné rituály. Ty měly být ústřední duchovní praxí ADF, a po letech lze skutečně říct, že naše liturgie, určená pro přístupné skupinové obřady, představuje velký přínos pohanské komunitě. Pohanské rituály předtím nebyly uzpůsobeny početným skupinám a venkovnímu prostředí, a techniky vzaté z wiccanských "obývákových" ceremonií na festivalech nefungovaly. Jeho kniha Neopagan Rites představuje dnes ještě stále jednu z asi tří knih, dostupných na téma tvorby pohanského rituálu.

Při tvorbě rituální struktury se opíral o svoje rozsáhlé zkušenosti z různých tradic. Byl zasvěceným veleknězem Wiccy, členem esoterických druidských lóží, byl také zasvěcen v kubánském kultu santería. Pohanské tradice rozčlenil na staropohanské, středopohanské a novopohanské. Staropohanskými měl na mysli dnes již vyhynulé kulty předkřesťanských předků. Moderní pohanství chápal jako autentičtější, a usiloval o to se plně emancipovat od vlivu křesťanství, které nacházel ve středopohanských tradicích (pohanský revival do polovin 20. století).

Isaac byl volnomyšlenkář a podporoval otevřené vztahy a volnou lásku, za svůj život pojal čtyři manželky (postupně, ne současně). Jeho svéráznou povahu vystihuje historka, kterou jsem zažila se současným arcidruidem Kirkem Thomasem, když na jaře 2008 zavítal krátce do Prahy. Řeč se stočila na Isaaca a já se zmínila o tom, že se legálně vzali s dlouholetou družkou Phaedrou, wiccanskou kněžkou, z důvodu zdravotního pojištění. "Jak, vzali?! Vždyť jsem byl na jejich svatbě. Myslel jsem celou dobu, že jsem byl na jejich svatbě a ono to bylo jenom pohanské svazování rukou?"

Jak píši tento nekrolog v pozdních večerních hodinách, na druhém konci světa se druidové baví o tom, že bude Isaac adoptován mezi předky do společného kmene předků a otců zakladatelů. Pro mě osobně zůstane Isaac Bonewits žijící otázkou. K jeho idejím se stále vracím. Nadšení vystřídal kritický náhled a i když sdílím mnoho z toho, co vtělil do ADF, spoustu tvrzení pokládám za chybu a zbytečný radikalismus. Isaac v živé přednášce o pohanství často citoval dualismus jako kořen všeho zla, ale sám u podléhal do větší míry, než ho napadlo si přiznat.

Měl velkou ideu a pro ni byl zapálen, shořel v jejím plameni a nechť ho za to jeho patronka Brigit přivítá pokojně v nebeských pláních.