Garde - ochranná magie

Jako gardé se ve voodoo označuje ochranná či obraná magie. Má různé vnější formy, většinou se jedná o ochranný amulet, šperk nebo šátek nošený na těle. Svého nositele chrání proti černé magii (kletbám, uřknutím, uhranutí) a zlým myšlenkám druhých lidí.

Amulet může mít klasickou podob šperku, medailonu, barevných korálů (například na Kubě) nebo šátku, který se vkládá do spodního prádla. Setkáme se ale i s méně typickými formami magické obrany, jakou je požití "žaludkového gardé", jež má formu magického nápoje (elixíru). Jako amulet se někdy nosí i panenky.

Ochranné amulety v historii

Předměty na magickou ochranu přitom nejsou ničím novým nebo zvláštním pro afrokaribské kulty. Staří Řekové používali mnohé předměty za tímto účelem, například magické svitky, kovové tabulky a keramické nádoby, což navazuje na babylónskou tradici "nádob s démony".

V Indii pak existuje rozsáhlá tradice janter, magických obrazců a dalších forem amuletů. Až do moderní doby se v zemích ovlivněných buddhismem používají jako ochranné amulety texty súter (posvátných textů, připisovaných Buddhovi). Svoje formy magických ochran mají i muslimské země, nejznámější je ruka Fatimy a magické oči, navazující přímo na nejmocnější egyptský amulet, jímž bylo Hórovo oko (vedžat).

Jak funguje magická ochrana

Vúduista nebo domorodý šaman by vám řekl, že žádný amulet nemůže fungovat sám o sobě, ale pouze mocí nějakého ducha či božstva. Pokud není duch (božstvo, démon, anděl) v předmětu přítomen, jakoby se nic nedělo. Staré evropské grimoáry a démonologické spisy znají takovou představu postupy, jimiž duchy k předmětům připoutat. Nošení takto obdařeného předmětu majitel pocítí zjevnými šťastnými náhodami, zvyšují jeho vitalitu a zdraví a celkově je přítomnost příznivě nakloněného ducha, který nositele chrání, nepřehlédnutelná.

Z pohledu vooodoo tak lze za typické gardé označit i v naších krajích dříve nošené škapulíře, zasvěcené Panně Marii. Jelikož je Panna Maria spojována s Isidou, mocnou kouzelnicí mezi egyptskými bohyněmi, dává taková magie značný smysl. Tradiční egyptský amulet na ochranu se nazýval Isidin uzel a je možné, že přešel do pozdějších křesťanských tradic právě ve formě škapulíře.

Bohužel tato dovednost výroby amuletů pomocí duchů (božstev) upadá pomalu v zapomnění. Z části se to dělo díky negativnímu postoji křesťanství k původním bohům a duchům, později také s postupujícím vlivem racionalismu upadal zájem o magickou ochranu, jelikož magie jako taková byla přesunuta do oblasti překonaných pověr. V moderní době také a tak se v našem prostředí setkáváme se skutečnými ochrannými amulety méně a méně.

Na druhou stranu nikdy tolik lidí okázale nenosilo různé okultní symboly jako dnes. Je prakticky vyloučeno přijít na libovolný seminář s esoterickou tematikou, aniž by polovina lidí nebyla ověšena nápadnými amulety a talismany. Na přímou otázku většina lidí odpovídá, že je nosí právě na ochranu. Zkušenost však ukazuje, že jim sami nevěří a o magické ochraně mají mlhavé pojetí. Pentagramy a keltské motivy na krku tak možná fungují jako dobrý podnět pro započetí konverzace, jejich hodnota co do ochranné magie je však většinou nulová.

Proč ochranná magie nefunguje

Předně, na rozdíl od naší záliby v okázalých okultních špercích se skutečné amulety v Karibiku (a jinde) vždy nosí skrytě. Jak mi řekl jeden zasvěcenec kubánské santeríi (čarodějnictví, obdoba voodoo na ostrově) "Většina lidí nosí svoje korále v peněžence a nechce, aby se o nich vědělo, že věří. Někdo by mohl podle barev poznat jejich patrona, komu jsou zasvěceni, a uškodit jim magií."

To úzce souvisí opět s duchy (Loa, orisha). Nejlepší ochranu trvale poskytuje zasvěcení, při kterém je aktivován váš pán hlavy (patron, hlavní duch). To je něco jako anděl strážný nebo chcete-li esence vaší magické moci. Stejně jako byste neprozradili svoje tajné magické jméno, tají se věřící jménem svého hlavního ducha přede všemi, kterým nevěří, že by nevyužili této znalosti proti nim. Jak píše Houngan Coquille du Mer v otázkách a odpovědích o vúdú jinde na tomto webu, vúduisté soudí stejně jako naši pohanští předkové, že duchy (božstva) lze manipulovat, naklonit na svou stranu a dokonce s jejich pomocí někomu uškodit. Etika v tom nehraje velkou roli, duchové pomohou těm, kdo pomáhají jim. Jádrem magie je zde vždy pakt (dohoda, spolupráce) mezi mágem a duchem.

Nicméně, mnoho současných mágů se pokouší amulety vyrábět bez toho nebo i aktivovat si vybrané běžné šperky, aby fungovaly jako magická ochrana. Setkáme se s tvrzením, že aby amulet fungoval, musí být vyroben v souladu s magickými korespondencemi - všechny materiály a časy musí odpovídat měsíčním fázím, planetárním hodinám podobně. To je a není pravda. Záleží na tom, jaký postup si žádá daná mocnost (duch). Ve vúdú a původních náboženstvích domorodých obyvatel (šamanismu) se bez nich neobejde nic.

Někomu může přijít nevkusná představa "spoutávání démonů" do prstenů, jinému zase příliš jako z počítačových her. K tomu bych dodala, že je pro západního člověka těžké vůbec nahlédnout vnitřní logiku těchto náboženství, snad kromě moderních démonologů, kteří pracují s velkými úspěchy. Podle vúdú a šamanismu každý ochranný předmět funguje pouze tehdy, pokud v nich žije duch. Ten pro vás něco dělá a něco žádá na oplátku. (A není to jako v senzačních horrorech, kde vyžaduje krvavé oběti a kriminální činy!) Mohou to být hmotné dary, udržování oltáře nebo obyčejná pozornost. Tato úmluva funguje, dokud žije vlastník prstenu, předmět někomu nedaruje nebo dokud dodržuje podmínky.

Z toho vychází i úzkostlivá diskrétnost nositelů gardé. Jeden vúduistický kněz a čaroděj to popsal takto: "Smyslem gardé je ochrana. Představte si je jako soukromou ochranku nebo osobního bodyguarda. Když se kolem nich budete chovat stupidně, odejdou. Respektujte je a buďte nenápadní a dělejte, co vám řeknou, a budete v bezpečí a zajištění."