Začínáme s Wiccou

Jak mám začít? Jak se stanu čarodějkou? Jak najdu učitele? Kde mám hledat? - Jako každému autoru stránek o wicce a čarodějnictví, i mě od začátku chodilo spoustu dopisů s podobným zněním. Na mnohé z nich se těžko odpovídá, protože neříkají, co přesně hledající potřebuje – zřejmě proto, že to často sami neví. Člověku v začátcích nebo i později něco chybí, ale není jisté, co by onu potřebu zaplnilo, zda-li připojit se k nějaké organizaci, přečíst si konkrétní knihu nebo seznámit se s někým podobně smýšlejícím.

V tomto článku se tedy snažím rozebrat typické začátečnické problémy a témata, která se nejvíce objevují.

• Co je to Wicca a jak se vztahuje k pohanství
• Jaké jsou základní zdroje, z nichž se lze učit a čerpat
• Knihy, jejich četba a pořizování, knihovny a antikvariáty
• Lidé, seznamování se a kontakty
• Učitelé, semináře, kurzy a jiné
• Osobní gnóze, jak ji sladit s tradicí
• Wicca v ČR, trocha historie a současnost
• Možnosti výcviku a zasvěcení do Wiccy
• Rituální pomůcky, jejich pořizování a náklady na praxi

Co je to Wicca

Wicca je moderní pohanské, chcete-li novopohanské náboženství, iniciační linie, mysterijní tradice a systém magie. Má kořeny v evropském pohanském folkloru a okultismu, zejména rosinkruciánství a svobodném zednářství. Je také příbuzná s Thelemou Aleistera Crowleyho. Od jejího vzniku ve 40. letech ve Velké Británii vzešlo mnoho výhonků od žáků Geralda Gardnera, z nichž někteří se od jeho pojetí značně odklonili, a ještě později v 80. letech došlo k velké popularizaci Wiccy, takže v současnosti pod tímto názvem můžeme narazit na cokoliv od uzavřených lóží, zaměřujících se na klasickou ceremoniální magii a kabbalu až po náctiletá děvčata, která si přečetla jednu populární knihu a hlásí se k Wicce.

Pravdou je, že když Gardner vydal v 50. letech svou knihu Witchcraft Today (→ ke stažení), mnoho lidí si zpětně spojilo svoji osobní gnózi a zážitky s tím, co on popisoval jako starobylý pohanský kult, který přežil pronásledován čarodějnic, až do moderní doby. Gardner byl romantik a obával se, že tyto tradice nadobro zaniknou. Ujal se tedy úkolu medializace čarodějnictví a začal zasvěcovat další lidi a vést slavné Muzeum čarodějnictví.

Wicca je pohanský kult, a jako taková nezapovídá členství nebo účast na rituálech jiných tradic. Je to tradice ortopraktická, z řeckého "práxis" - jednání, a "orthos" - řádný, kde se klade větší důraz na provádění rituálu a magie, než teologicky správné představy o bozích a víru. V tom se shoduje s jinými pohanskými směry, jako je druidství Ár nDraoícht Féin nebo voodoo a afrokaribské synkretické kulty.

V rámci jediného covenu (sboru, lóže) můžeme narazit na lidi s diametrálně odlišnými představami o povaze bohů a jejich uctívání. Někteří pěstují osobní zbožnost a mají své patrony, jiní se zaměřují na odkaz předků, na přírodní magii, kabbalu, cokoliv. Někteří vyznávají tvrdý polyteismus, množství wiccanů však razí mystické pojetí bohů, kteří tvoří dohromady původní pár Boha a Bohyně, Pána a Paní - stejně jako staré gnostické školy a tantrici. Sexuální polarita je ve Wicce důležitá a všudypřítomná.

To, co wiccany spojuje, je společný rituál a praxe, uchovávaná tou kterou zasvěcovací linií. Většina wiccanů dnes však zasvěcených není a své zdroje čerpají z knih, seminářů a vlastního poznání. Teoreticky vzato, ve Wicce stejně jako v druidství či voodoo nejsou laici, běžní věřící. Každý usiluje o to, aby byl schopen provádět rituály, komunikovat s bohy a provádět na svůj prospěch magii. V praxi většina lidí funguje v úloze "prostého věřícího" a malá část lidí, často s vyšším stupněm zasvěcení, organizuje činnost covenu, výuku a podobně.

Někteří lidé se děsí popularizace Wiccy, která často zejména v podán autorů z USA vede k dosti povrchnímu esoterickému plácání a fundamentalismu (nemístnému zjednodušování nauky ve spojení s moralizováním). Tito se často vymezují a prosazují pojem Wicca jen pro zasvěcovaí linie, mezi nimiž jsou ovšem také rozkoly - celkem vzato je toto pojetí již neudržitelné, a tak příslušníci gardnerovské linie o sobě hovoří jako o British Tratitional Witchcraft nebo Traditional Craft Wicca. Nejvlivnější autorkou v těchto kruzích v Evropě je Vivianne Crowleyové, bývalá prezidentka Pohanské federace, která sama založila jednu z nejpočetnějších zasvěcovacích linií v Evropě.

Jak píši v článku Wicca pro pokročilé, pokročit ve Wicce znamená nutně překročit Wiccu - je velice běžné, že se kněží zabývají rozličnými odvětvími okultismu a rozvíjejí pak nové, vlastní tradice.

Čarodějnický pentakl se srpkem Luny

Zdroje poznání

Když se člověk v našem prostředí začne zajímat o Wiccu, jaké má k dispozici zdroje? Je to podobné, jako s jinými tradicemi. Nezastupitelnou roli hrají knihy, z nichž čerpala většina lidí nejdříve. Pak přišel Internet, první české stránky o Wicce založil Eurik někdy v roce 1998, a bylo mu tedy, podotýkám, nějakých 16 let.

Komunita začala hrát roli až v úsvitu nového tisíciletí, kdy se formoval čarodějnický slet BMWC, několikadenní soustředění v přírodě, které dlouhá léta organizoval Jakub "Zahrada" Achrer, první Čech, který se nechal zasvětit do gardnerovské linie v Rakousku a o své cestě publikoval v roce 2004 knihu Wicca - První zasvěcení. Zahrada vedl semináře, přednášel a byl veřejně aktivní asi až do roku 2007, kdy se zcela stáhl ze scény. Svůj web Wicca.cz již nerozvíjí, ale rád by viděl někoho, kdo by zastoupil jeho místo.

V současnosti (2010) je v naší zemi asi 6 zasvěcených wiccanů, kteří se všichni učí v zahraničí. Nikdo z nich nevyučuje, ani nezaložil coven. Někteří jsou aktivní jako organizátoři v pohanské komunitě nebo vedou vlastní živnost v oblasti esoteriky, ale Wiccou jako takovou se veřejně nezabývá nikdo. Tradice mají svá iniciační tabu, zasvěcení tedy často nejsou úplně svolní k tomu, se otevřeně bavit o činnosti mateřského covenu a svých učitelích.

K tomu se hodí říci, že ve výcviku alexandriánské tradice Wiccy jsem zapsaná i já (Noira), toho času se však soustředím na jiné věci. Je velmi pravděpodobné, že se časem budu Wicce věnovat, tak jako to dělám s jinými tradicemi, dělat přednášky a semináře nebo napíši nějakou knihu či brožuru.

Jak roste pohanská komunita u nás, více lidí mělo možnost k Wicce přičichnout na živých rituálech. Ty se pořádala v letech 2003-5 v souvislosti s projekty Stará víra (občanské sdružení) a Pohanský kruh (viz Pohanské časopisy). Pak nastal útlum, zlomený až před dvěma lety například činností dianických wiccanek okolo projektu Bohyně.net. (Poznámka - Dianická Wicca se zaměřuje na ženská mystéria a roli bohyně, mystické rituály sebeléčení a považuje se za plně samostatnou tradici.)

V ČR působí blíže neurčených počet domácích covenů, které jak název naznačuje, jsou často tvořeny členy jedné rodiny nebo blízkými přáteli, kteří spolu slaví osm svátků. Ačkoliv tu byly určité pokusy, a stále jsou, žádný z těchto covenů se nevypracoval ke stabilnímu působení, jež by umožnilo přijímat nové členy do výcviku - zřejmě proto, že chybí lidí s dostatkem zkušeností a často se jedná o velice mladé pohany. Prototypem samorostlého covenu byl Liberecký coven (rozpuštěn 2006), shromážděný kolem Eurika.

Vyhodnocujeme zdroje poznání

Jak je tedy vidět, český hledající má k dipozici poměrně nepřehlednou a různorodou změť zdrojů, přidáme-li rozsáhlý cizojazyčný Internet, kde lze stáhnout spoustu materiálů, a cizojazyčné knihy, které lze nyní daleko snadněji pořizovat.

Nenechte se odradit pocitem, že čím víc se o tom dozvídáte, tím méně v tom máte jasno. Tomu se říká vývoj, a je to naprosto v pořádku. Vlastně by bylo dost divné, kdybyste už od začátku měli ve všem jasno. Informace, které získáváte z různých zdrojů - i od lidí - se musíte naučit třídit. To za Vás bohužel nikdo neudělá. Často budete muset svoje závěry přehodnotit a není zas tak neobvyklé, že to lidé po určité době "vzdají" a vrhnou se na nějaký nový zájem nebo jiné náboženství.

Od samého začátku je důležité dívat se střízlivýma očima na všechny tři informační zdroje - na internet, na knihy a zejména pak na lidi. Je třeba si uvědomit jednu důležitou skutečnost. Neexistují stránky, knihy nebo lidé, kteří by vám dali definitivní, úplně pravdivé, nezaujaté, vyčerpávající a veškeré potřebné informace.

– Zahrada

Co by vás však mohlo nakonec překvapit, je zjištění, že ani ve výcviku konkrétní tradice, s osobním mentorem, není tato cesta lehčí - často se naopak ztěžuje o věci jako jsou kulturní odlišnosti jiných zemí, jazyková bariéra a podobně. Navíc jsem fakticky neslyšela o tom, aby se někomu jeho učitel Wiccy věnoval tak intenzivně, že by s ním mohl řešit vše. Výuka se neplatí a je založená typicky na samostudiu a samostatné četbě a vypracovávání úloh. Všechny wiccanské výcviky mimochodem, s jejichž obsahem jsem byla seznámena, obsahují ohromné množství četby.

Sháníme knihy k Wicce

Na jiných místech na tomto webu najdete seznamy doporučené literatury k různým tradicím a knižní recenze. Jak číst knihy o pohanství vyčerpávajícím způsobem rozebrala moje známá wiccanská kněžka a knihovnice. V jiném článku se dotýkám chyb, kterých se v tomto směru začátečníci často dopouštějí. Na tomto místě se tedy budu věnovat spíše praktickým radám, kde a jak knihy pořizovat, protože to bohužel vůbec není tak intuitivní.

Antikvariáty &ndash` Co může v antikvariátech najít pohan nebo čarodějnice, hledající informace? Především obnošené, odložené a skoronové knihy, které se někdo rozhodl prodat. Také historické tisky, stará vydání okultistických pojednání z první republiky, které patří mezi sběratelské lahůdky, různý brak a škvár, staré časopisy.

S tímto trikem se ještě daleko častěji setkáte v aukcích na Internetu. Svého druhu legendou se stal "podvod" s knihou Josefa Veselého Magie, která byla za trojnásobnou cenu prodána jako "stará kniha magie, nalezená na půdě", zašpiněná a pokapaná voskem... slyšela jsem také o případech, kdy lidé kupovali za mnoho set korun Satanskou bibli nebo Knihu Nosferatu, které přitom pravidelně vycházejí dotiskem. - Mějte rozum: jen proto, že se pohybujeme v oblasti okultismu, není na místě odložit "obranu spotřebitele", kterou byste běžně použili na cokoliv, co se chystáte koupit.

Aukce online jsou jinak výborným způsobem, jak levně sehnat dlouho rozebrané knihy. Naší největším aukčním serverem je Aukro.cz, kde má esoterika vlastní sekci. Staré knihy se prodávají také pomocí inzerce online.

Knihovny patří mezi nerozlučné společníky mnoha čarodějů, zejména těch, kteří studují. Pokud jste z menšího města, fond vaší knihovny bude zřejmě dost chudý na knihy z oblasti esoteriky a budete muset zajet do většího města nebo si žádané tituly rovnou pořídit. Jak hledat v katalogu vám poradí knihovnice nebo můžete navštívit školení.

Nespoléhejte na to, že každá kniha bude zařazena správně. Osoby, které je katalogizují bývají, ehm, staršího věku a okultismus zřídka patří mezi jejich hlavní záliby. Spíše pátrejte na vlastní pěst a hledejte konkrétní tituly podle názvu a autora. Klíčová slova, která by vám mohla přinést výsledky: magie, okultismus, esoterika, čarodějnictví, rituály. To jsou nejobvyklejší dotazy, které zná např. databáze Městské knihovny v Praze.

Mezi nesporné výhody knihoven patří cena (zdarma nebo za malý poplatek), možnost půjčit si knihy, které vyšly v 90. letech a dnes již nejsou k dostání, můžete se vzácně dostat k zahraničním titulům, které někdo knihovně věnoval, řada knihoven odebírá periodika - časopisy - neexistuje sice žádný vyloženě tematický, ale esoterických časopisů je celá řada. Nezanedbala bych ani nečekané seznámení. U "vašeho" regálu můžete potkat podobného nadšence, nebo dokonce knihovníka a vyměnit si zkušenosti. Občas se mi stává, že se mě ptají na názor na tu kterou knihu.

Nevýhody knihoven jsou zejména na malých městech zoufale zastaralý fond, spíše beletrii než naučnou literaturu a nové knihy nenakupují. Jiný extrém je v MLP Praha - ústřední, kde bývají všechny atraktivní tituly beznadějně zarezervované a rozpůjčované. Jedna rezervace znamená měsíc čekání, tak přemýšlejte. Nemá cenu stát frontu na knihu, která je za dvě stovky ke koupi nebo se povaluje v každém antikvariátě. Opravdu mě uhodilo, když jsem zjistila, že na Bucklandovu Velkou učebnici magie a čarodějnictví je 18 rezervací. Je to spíš k vzteku, protože ti lidé nevědí, že se dá koupit a co to je vůbec za knihu.

Dále, čím vzácnější kniha, tím větší pravděpodobnost, že se "ztratí". Také se může opravdu ztratit, a pokud už není k sehnání, knihovna ji nenahradí, což je úplná tragédie. Knihy z knihovny si nemůžete ponechat na delší dobu a budete mít problémy, když na ni vylejete vosk nebo víno. Nemůžete s ní navázat takový vztah, jako by byla vaše (možná to zní hloupě, ale jsou lidé, kteří tak uvažují).

A někdo zkrátka nesnese postávání ve frontách, upocené lidi, podivíny, číhání na rozvoz vrácených knížek, senilní knihovníky a jiné zjevy, se kterými se v hojné míře potkáte.

Knihkupectví a eshopy jsou pojednány mezi doporučenými obchody.

Knihy v angličtině lze použité koupit na serveru Ebay, dejte si však pozor na to, zda posílají do ČR. Nejlevnější světové knihkupectví online je Amazon.con, doporučuji také dobročinné knihkupectví s bazarem BetterWorldBooks, které někdy vyjde i levněji, zejména při koupi jediné knihy. K vyhledávání cizojazyčných knih na více místech použijte vyhledávač Eurobuch.

Než něco koupíte, třikrát si to rozmyslete.

Wicca for the Rest of Us je osvětový "anti fluffy bunny" web o Wicce, kde najdeme spoustu dobře podložených recenzí zejména americké literatury. Asi vůbec nejrozsáhlejší archiv recenzí na knihy s pohanskou tematikou najdete na Ecauldronu, podrobné recenze má také americký blog o čarodějnictví Daven´s Journal. Britský e-zin White Dragon recenzoval i spoustu akademické literatury a knih mimo Wiccu a pohanství, z oblasti okultismu.

Pohanská komunita a kontakty

Většina lidí v určité fázi zatouží po tom potkat se se sobě podobnými. Mnoho pohanů a čarodějů má velký užitek z toho, že setkávají, slaví společně rituály nebo si dopisují, a to třeba i s lidmi z opačného konce světa. Příchod sociálních sítí jako Facebook a všeobecná dostupnost Internetu způsobila, že čarodějnice ze všech koutů naší země využívají možnost kontaktovat se. Před rokem a půl (počátek 2009) experti odhadovali, že počet českých uživatelů Facebooku nikdy nepřekročí čtvrt milionu. Mýlili se o řád. Existují nejméně dva pohanské adresáře, První adresář pohanů zemí Koruny české, kterému jsem dělala grafiku, a Pohanská vesnice.

Když jsem na toto téma psala před několika lety, spoustu věcí bylo jinak. Pohanská federace nepořádala co měsíc pravidelná setkání, jejich věstník neměl valnou kvalitu a o Facebooku nikdo neslyšel. Pohané uspořádali vlastní 4-denní program na největším českém conu (PaganCon na Festivalu fantazie) a po roce opakují úspěšný koncert britského druida - hudebníka. V posledních třech letech se také nebývalé množství českých pohanů vypravilo do evropských zemí na festivaly, konference a semináře, aby odsud přivezli nové dojmy.

Zdálo by se tedy, že dnes nikdo nemůže mít nouzi o setkávání. Také už dostávám daleko méně podobných dopisů. Přesto zopakujme některé tipy, které mohou stále být užitečné.

Nespoléhejte pouze na Internet. Kdo tam není, jako by nebyl, jistě. Dobrým způsobem seznámení jsou stále koncerty keltské hudby, metalových skupin s pohanskou tematikou, festivaly, semináře v čajovnách a čajovny obecně a esoterické obchůdky. Počítejte také s tím, že mnoho lidí nemá velkou chuť se bavit s úplnými cizinci, kteří je našli někde online.

Náhody neexistují. Tato rada bude znít hodně metafyzicky, ale věřte tomu, že ty správné lidi potkáte ve chvíli kdy se změní vaše vyzařování a začnete sledovat drobná znamení. Svět, ve kterém se pohybujeme, není světem ovládaným exaktní vědou, ale světem mystérií, bohů a duchů. Hledejte a choďte ven. Pokud však toužíte po tom potkat ty správné lidi a učitele, spíše si to stanovte jako magický záměr a soustřeďte se na něj. Řada lidí nějakou dobu po provedeném rituále dostala přesně ten kontakt, který potřebovali.

Wicca v ČR

Zahrada, 2005:

(...) Možná už neexistuje, kontakty jsem ztratil před dvěma lety. Druhá skupina se teprve dává dohromady a je velmi mladá. Třetí skupina se skládá pouze z dospělých lidí, je naprosto uzavřená, nepřeje si žádnou publicitu a kontakty se neposkytují ani na požádání. Totéž platí o skupině čtvrté. (...)

Zahrada, 2007:

(...) Možná už neexistuje, kontakty jsem ztratil před dvěma lety. Druhá skupina se teprve dává dohromady a je velmi mladá. Třetí skupina se skládá pouze z dospělých lidí, je naprosto uzavřená, nepřeje si žádnou publicitu a kontakty se neposkytují ani na požádání. Totéž platí o skupině čtvrté. (...)

Situace se moc nezměnila a neočekávám, že by se tak v dohledné době stalo. Důvodem je, jak píše Zahrada, faktor času. Nové iniciační linie a pohanské tradice skoro vždycky vznikají tak, že se jeden člověk nejprve vyučí, zřejmě u několika učitelů a projde několika tradicemi, vytvoří vlastní syntézu a doma pak založí něco nového, co pasuje do místních poměrů. Takhle vznikla
moje druidská tradice Ár nDraoícht Féin, moje wiccanská linie i dům (zasvěcovací linie) vúdú, kde se učím. Ta doba, během níž zakladatelská postava formuluje svoje zkušenosti, učí se a dělá různé výcviky, se pohybuje od několika let do třeba dvou desetiletí. Stejným způsobem se rodí i úspěšní autoři knih a lidé, kteří dělají dobré semináře a přednášky, což je také forma učení, i když třeba nikdy nepovedou vlastní skupinu.

Výcvik a zasvěcení do wiccy

Wiccanské iniciační linie fungují ve všech zemích severní a západní Evropy, jednotliví zasvěcení jsou i v Polsku a na Slovensku. Jejich nalezení by pro vás nemělo být problémem, pokud umíte dobře cizí jazyky. Pro mezinárodní kontakty využijte adresář webu WitchVox - The Witches´ Voice.

Zmínila bych ještě korespondenční kurzy v angličtině, kterých je k dispozici celá řada a nepoutají vás ke konkrétní tradici.

Pořizování pomůcek a náklady na studium

Je tady na místě zmínit, že pokud je váš zájem o wiccu vážný, tak i když se nerozhodnete dojíždět do ciziny za výcvikem, stejně vám vzniknou nějaké náklady. Knihy a rituální pomůcky něco stojí, cestování za kýmkoliv a za čímkoliv také. Často se setkávám se zájemci o výuku, kterým je mezi 13 a 21 lety, jsou nadšení pro věc, ale neuvědomují si, že pro studium okultismu a jakýkoliv duchovní život si člověk musí napřed vytvořit vhodné podmínky.

To znamená, že pokud bydlíte v zapadlé vesnici, kde není vůbec nic, rodiče by vám netolerovali oltář nebo cesty za komunitou, a jste úplně bez prostředků, vaše možnosti jsou, jak to říci povzbudivě, velmi omezené. Je třeba myslet na budoucnost a plánovat.

Nákladné rituální pomůcky, účast v komunitě ani ty knihy nejsou nezbytně potřebné, ale většina lidí jich využije. Pohanské tradice a čarodějnictví nejsou jako mystika nebo zen, které můžete praktikovat pouze v duchu. Potřebujete hmatatelné zkušenosti, prostředí a zážitky, najít si k nim cestu a vytvořit si inspirující prostředí k učení se.

Požehnání starých bohů ať vás provází na vaší Cestě.

- Noira